Skládání puzzle je bez velké nadsázky možné označit za jeden z fenoménů moderní doby. Milují je malé děti i dospělí, přičemž se objevují dokonce i různé soutěže v tom, kdo je dokáže složit nejrychleji.

Existují vůbec nějaké prověřené techniky, které z vás udělají nepolapitelného rekordmana v rychlosti skládání?

Zcela zásadní je věnovat pozornost místu, kde bude puzzle skládáno

Ještě před samotným začátkem skládání důkladně zvažte místo, kde budete puzzle skládat!

Počítejte s tím, že tato doba se může značně protáhnout, a proto je nutné, abyste je nezačali sestavovat na místě, kde by vám do budoucna zbytečně překáželo.

V úvahu je třeba brát i světelné podmínky v místnosti. Nevhodné je přímé světlo, které na většině puzzle vyvolává nepříjemné barevné odlesky, jež mohou značně unavit oči a ztížit samotný proces skládání. Samozřejmostí je také ověřit si, zda se puzzle na připravenou plochu ke skládání vůbec vejde.

Protože výrobci obvykle uvádějí rozměry sestavovaného puzzle na krabici, není na tom nic složitého. Každý, kdo někdy zkoušel přemístit rozestavěné puzzle někam jinam, vám jistě potvrdí, že se nejedná o jednoduchý úkol!

Prvním krokem by mělo být utřídění dílků

Také při skládání puzzle platí v mnoha oborech prověřená poučka: „Dvakrát měř, jednou řež.“

Mezi zaručeně fungující postupy proto patří utřídění dílků před samotným započetím skládání. Metoda pokus-omyl totiž rozhodně nepatří mezi nejrychlejší!

Naopak se vyplatí připravit si několik krabiček na různé druhy dílků, když nejdříve se doporučuje vybrat okraje puzzle. Do dalších krabiček se pak puzzle roztřídí podle barev či motivů obrázků, když je třeba tyto dílky pokládat lícem nahoru.

Při skládání komplikovaných puzzle není nutné je hned roztřídit celé, ale jednodušší je vytřídit z hromady dílků jen část motivu a zbytek zatím nechat v krabici.

Nejefektivnější je začít od okrajů a postupovat od nejjednoduššího k nejsložitějšímu

Při samotné stavbě puzzle je časově nejefektivnější začít s okraji. Díky nim vznikne rám puzzle, jenž nebude vaši hlavu tolik zaměstnávat prostorovou představivostí, protože si budete moc dobře představit, kde zhruba se budou jednotlivé dílky nacházet.

Posléze se doporučuje začít spojovat kousky založené na barvě nebo motivu, když nejprve se skládají nejjednodušší oblasti. Zde je častou chybou začátečníků právě fakt, že si vezmou do ruky jeden dílek z nesloženého puzzle a začnou jej zkoušet do různých míst, jestli tam nezapadne.

Nelze se divit tomu, že takový způsob skládání dokáže člověka poměrně záhy vydatně otrávit.

Na komplikovaných puzzle je třeba všímat si každého detailu!

Co si počít u puzzle, která sestávají z dílků, které si jsou navzájem hodně podobné, působí monotónním a nezřetelným dojmem?

Zde je třeba zbystřit pozornost a orientovat se na detaily. Právě jejich prostřednictvím je možné najít pro dílek správné umístění.

Když však i tento postup selže, nezbývá nic jiného než využít klasické a lety prověřené metody pokus-omyl.

Skládání puzzle musí vždy hlavně bavit!

Uvedené postupy jak skládat puzzle jsou lety prověřené zkušenosti milovníků tohoto druhu zábavy. Rozhodně to však neznamená, že musí nutně vyhovovat každému.

Při skládání puzzle proto pamatujte především na to, že je důležité, aby vám přinášelo potěšení. Jestliže tomu tak bude, je úplně jedno, jakým způsobem ke složení puzzle dojdete!